Na naší planetÄ› žijí miliony nejrůznÄ›jších druhů zvířat. Je proto zvláštní, že skuteÄnÄ› jen minimum z nich používá hlasovou komunikaci. V ní jsme samozÅ™ejmÄ› pÅ™eborníci my lidé, kteří již v podstatÄ› ani jinak komunikovat neumíme. PÅ™esto se v přírodÄ› jedná o schopnost velmi vzácnou.

 

Je pravdou, že ji nemají ani naÅ¡i nejbližší příbuzní, Å¡impanzi. Ve skuteÄnosti ji, kromÄ› lidí, najdeme již jen v modifikované formÄ› u zpÄ›vných ptáků, kde jimi vyjadÅ™ují pÅ™edevším emoce, nikoliv myÅ¡lenky, a pak také u kytovců, kde se již pÅ™eci jen více podobá té naší.

 

 

Můžeme se tedy ptát, proÄ ji jiné druhy nemají. Koneckonců je to jeden z nejlepších způsobů, jak vyjádÅ™it konkrétní myÅ¡lenku. A například pÅ™i koordinaci lovu ve vlÄí smeÄce by se rozhodnÄ› mohla uplatnit. ProÄ ji tedy tato zvířata nemají?

 

Důvod je poměrně jednoduchý: jistě, vokalizace má své výhody, ale také nevýhody. Tou hlavní, a to jak pro predátory, tak i pro kořist, je to, že prozrazuje naši polohu. Druhá strana tak bude vědět o naší přítomnosti dřív, než bychom chtěli, což může celé úsilí zmařit.

 

 

U lidí byla situace ponÄ›kud specifická, neboÅ¥ my lovíme nikoliv tÄ›sným pÅ™iblížením ke koÅ™isti a jejím napadením, nýbrž Å¡tvaním. A pÅ™i nÄ›m můžeme klidnÄ› mluvit, neboÅ¥ cílem je zde udržovat koÅ™ist v pohybu, dokud nepadne vyÄerpáním.

 

Pro kytovce platí zase jiná pravidla – voda vede urÄitý typ zvukových vln lépe než vzduch, takže volání se rozléhá mnohem dál. Navíc ryby vÄ›tÅ¡inou nejsou dostateÄnÄ› chytré na to, aby si uvÄ›domily nebezpeÄí, dokud není příliÅ¡ pozdÄ›. NehledÄ› na to, že kosatky i ostatní delfínovití Äasto loví i zvířata, která ve vodÄ› nepobývají celou dobu, například moÅ™ské ptáky Äi tulenÄ›. Mohou si tedy dovolit tento způsob dorozumívání.

 

U naprosté vÄ›tÅ¡iny druhů je vÅ¡ak mnohem lepší využívat Å™eÄ tÄ›la, která sice neumožní sdÄ›lit tolik myÅ¡lenek, je vÅ¡ak mnohem tišší a pro běžnou potÅ™ebu je naprosto dostaÄující.